Už vloni o tom psala média, že tradiční české vesnické hospody mizí. Uběhl rok a tento „armagedon“ je stále patrnější.

Tak jako proběhl „konec vodníků v Čechách“ nebo „konec básníků v Čechách“, tak s nadsázkou můžeme konstatovat, že je tu „konec hospod v Čechách“. Samozřejmě i na Moravě a ve Slezsku…

Zatímco vodníci končili u nás někdy v 70. letech a básníci v 90. letech, ve 20. letech 21. století pomalu, ale jistě končí český a moravský fenomén.

Největší kontrast vždy byl vidět po otevření hranic u našich německých (zejména bavorských) a rakouských sousedů. Zatímco u nás v každé vesnici byla otevřena hospoda už od poledního času a večer to „žilo“, například v Rakousku hned za hranicemi bylo odpoledne „mrtvo“ a večer posedávalo v hostinci jen pár lidí.

Pivní a hospodská kultura patřila k české nátuře po staletí, jenže v posledních deseti letech upadá. A jak mizí tradiční generace štamgastů, ti mladí už mají jiné zájmy.

Hospoda jako sociální síť

Samozřejmě těch důvodů, proč tradiční vesnické hospody zavírají, je více. Jsou to covidové restrikce, ještě předtím zákaz kouření v interiéru hospody a samozřejmě i konec hracích automatů.

K tomu přidejme stále dražší pivo. Což mimochodem při letošním zdražení točeného piva je silný argument pro to, proč si koupit lahvové pivo a popíjet někde v garáži.

Jenže důvod konce hospod najdeme i jinde.

Hostinec prakticky fungoval jako sociální síť. Reálná. Lidé z vesnice či městské čtvrti se setkávali u piva a limonády, klábosili, diskutovali, nadávali, dohazovali si práci.

Když chalupář potřeboval najít kopáče, zedníka, instalatéra… stačilo zajít do vesnické hospody a poptat se. Tady se navazovaly i obchodní vztahy.

Hospoda byla na české a moravské vesnici místem, kde se setkávali lidé a popíjeli jak dělníci, zemědělci, ale i inženýři a učitelé. Stačí se podívat na nějaký film Bohumila Hrabala, který se snažil tuhle specifickou vlastnost umělecky zachytit.

Hospoda byla reálnou sociální sítí, kde nebylo nouzi o živou hudbu, nějaké ty vášnivé diskuse o fotbalu a hokeji, nadávky na politiku a poměry. Ale také místem, kde třeba mladík mohl zahlédnout mladou slečnu…

Tohle vše nahradil Facebook, Instagram a TikTok či další aplikace. Lidé přestali mít důvod se reálně setkávat.

Konec diskoték a nočních klubů?

Vesnické hospody to mají spočítané. Teď se k nim přidávají i diskotéky a noční kluby a bary. Ceny už jsou tak vysoké a neochota mladých po nocích „rajzovat“, že média už si všimla i ostravského fenoménu Stodolní. Tady už to nežije, tady už to pomalu končí.

I noční život „dojel“ na vysoké ceny a pandemickou dobu, kdy celá jedna mladá generace se odnaučila či ani nenaučila chodit ven za zábavou. Opět mladí se setkávají a navazují známosti, jenže někde doma buď sami či v bytě ve skupině.

Koupí si raději lahev alkoholu či energetických nápojů někde v obchodě, aby pak popíjejí v soukromí.

Konec kaváren?

A pokračuje to. Možná jste si všimli, že i tradiční kavárny, které v posledních letech vznikaly, výrazně zdražily. A že moc lidí už ani nechce posedávat v kavárně a popíjet kávu s dortíkem. Takový účet pro jednoho se klidně může vyšplhat na 200 a více korun.

Opět tato tradice pomalu mizí. Tuto funkci totiž přebírají kavárny typu „take away“ s kelímkem v ruce. Česká města jsou pomalu zaplňována mezinárodními kavárenskými řetězci, které na straně jedné cenu zvyšují a na straně druhé motivují si odnášet kávu mimo provozovnu.

Ano, jde o byznys. Je lepší prodávat kávu k odnesu co nevětšímu počtu lidí a udržovat vnitřek kavárny co nejprázdnější. Neboť kdo by si podnikatelsky přál, aby musel mít personál, co obsluhuje, a ještě myje nádobí. A na straně druhé zákazníka, co bude dvě hodiny sedět u jednoho kafe.

Konec restaurací?

S kavárnou je to jako s restaurací. Ceny jídel od roku 2022 výrazně šly nahoru a zdražování se nezastavilo ani letos na jaře. Naopak. Opět média informují, že zatímco ceny potravin klesají, restaurace zdražují.

Jak ale upozornil ekonom BHS Štěpán Křeček, nejde jen o to, aby se provozovatelé pohostinství na lidech přiživili.

„Restauratéři zažili těžké období. Začalo to už za covidu, kdy mnohé restaurace musely být zavřené. Pak se začal trh oživovat, řešili to rozvážkami, přežili, ale nyní zažívají další nárůst nákladů za výrobky a energie a také mzdových nákladů. Restauratéři růst cen obyčejně nepromítají hned, ale snaží se ceny upravovat postupně, aby si toho zákazník příliš nevšiml,“ vysvětlil Křeček.

Lidé nejsou, z pohostinství odešli

A tím se dostáváme k pracovníkům v pohostinství. Na straně jedné zavírají hospody, restaurace i kavárny, na straně druhé chybí lidé, kteří by v nich pracovali.

Tito lidé prostě odešli z oboru, ať se jedná o číšníky, servírky či kuchaře.

V západní Evropě je tohle doménou lidí pracující na částečné úvazky a minijoby. Zejména v Německu a Rakousku v pohostinství pracují zejména lidé ze zahraničí, z jiných zemí Evropské unie. Ale v posledních letech i lidé, kteří do Německa či Rakouska přišli jako migranti.

Fastfoody expandují

To, že trend se mění, můžeme ukázat na expanzi fastfoodových řetězců. Lidé budou pít a jíst stále, ale jen někde jinde.

Tyto fastfoodové řetězce – ať už jde o kuřata, hovězí, ale i kávu či pizzu – míří do stále menších měst, kde ještě před lety by vůbec nebyly. Navíc, když tam míří jeden, hned v závěsu tam spěchá druhý.

Ovšem všimněme si dalšího trendu. Tyto restaurace obvykle nejsou v centru města. Naopak tam, kde byly, raději to zavřou a přemístí se na okraj k nějakému obchodnímu centru. Důležitou součástí je totiž služba Drive in, tedy ani si nesednout do budovy, ale nechat si jídlo odnést do auta a třeba na parkovišti si ho sníst.

Zdá se, že v tomto směru jsme už západní Evropu dohnali…