Zastavme se u aktuálního dění na MS v Praze a Ostravě. Co pro vás šampionát znamená?
Jednak musím říci, že se mě mistrovství týká už jen z pohledu fanouška. Mám lístky a moc se na to těším. Už od prvního dne poznávám, že je to pro všechny velký zážitek. Kluby už začátkem září dostaly nabídky na vstupenky a využil jsem toho. Jako divák jsem si koupil lístky do pražské O2Areny například na zápasy Finsko-Kanada a Česko-Velká Británie. Oba se hrají ve stejný den po sobě, což mi vyhovuje.
Proč jste zvolil právě souboj Finska a Kanady?
Jsou to dva giganti. Navíc jsem ve Finsku několik let působil a narodil se mi tam syn. Finsko je pro mě srdeční záležitostí nejen po sportovní, ale i životní stránce.
Jste v kontaktu s finským hokejem?
V roce 2004 jsem byl hráčem Kärpät Oulu, když jsme získali ligový titul. A letos v lednu tam měli velkou slávu na počest dvacetiletého výročí. Takže jsem si na pozvání klubu udělal výlet do Finska a připomněl jsem si chvíle, které jsem tam strávil, jak jsem už uvedl, hokejově i lidsky. Takže jsem chtěl vidět Finy i na mistrovství světa v Praze.
Zřejmě si jako další bývalí reprezentanti a tehdejší mistři světa z přelomu tisíciletí říkáte, jak rychle to uteklo, že?
Měl jsem to štěstí, že jsem svoje nejlepší hokejová léta zažil v období slavné generace, která získala zlato na třech po sobě jdoucích šampionátech z let 1999-2001 a byl jsem součástí toho mistrovského hattricku. Stačí jmenovat kluky, se kterými jsem byl na MS 2000 – Jirka Dopita, Robert Reichel, Pavel Patera, Martin Procházka, Tomáš Vlasák, Honza Tomajko, Petr Čajánek, Václav Prospal, Václav Varaďa, David Výborný, Michal Broš, v obraně Franta Kučera, Franta Kaberle, v bráně nezapomenutelný Roman Čechmánek a další. Třeba Martin Havlát tehdy vyhrál nejen titul mistra světa za áčko, ale ve stejné sezoně i s dvacítkou.
Jaké bylo rozložení hráčů?
Trenéři Josef Augusta a Vladimír Martinec poskládali tým, v němž byli podle mě jen čtyři hráči z NHL, dva obránci a dva útočníci. Jinak základ jsme tvořili my, co jsme hráli v Evropě nebo v české extralize. A podle výsledku je jasné, že to fungovalo.
Jaká je vaše hokejová současnost?
Nedávno jsem působil jako jeden z trenérů u áčka Slovanu Ústí, když mužstvo ještě hrálo první ligu. Momentálně jsem trenérem mládeže v Ústí nad Labem, konkrétně u družstev třetí a čtvrté třídy. Práce s dětmi mě baví. Navíc trenérsky vedu hokejový celek ústecké univerzity v Univerzitní lize. Takže na ústeckém zimním stadionu jsem poměrně často.
