Čtyři a půl sezony byl Roman Jelínek hlavním trenérem házenkářů Lovosic. Kromě české extraligy vedl tým i v evropském poháru. V nejvyšší soutěži se jako kouč podílel v posledních dvou letech na dvou bronzových medailích.

V aktuálně probíhajícím ročníku extraligy ale už na lavičce severočeského týmu další zápasy nepřidá. Byl totiž v polovině prosince odvolán, a to po sérii několika neúspěšných výsledků.

Na snímku házenkářský trenér Roman Jelínek. Foto MEDIASHOW

Když Roman Jelínek nastupoval k týmu na trenérský post, byl ve svých devětadvaceti letech vůbec nejmladším koučem v nejvyšší soutěži. Díky zmíněným třetím místům Lovosic v extralize se ovšem zařadil mezi špičku ve svém oboru po boku bývalých reprezentantů a nynějších trenérů Petra Štochla z Plzně, Michala Brůny z Karviné i dalších expertů.

„Klíčovým faktorem v naší práci jsou zkušenosti. Zmínění trenéři prošli jako hráči národním týmem, řadou klubů včetně zahraničí. A tudíž mohou čerpat od vícero odborníků, s nimiž spolupracovali. Třeba Štochl s Brůnou skončili s hráčskou kariérou před několika lety, hned se přesunuli na střídačku a nejsou to trenérští matadoři. Myslím, že věk trenérů šel dolů a v extralize je více mladých koučů,“ konstatoval Roman Jelínek v době, kdy už měl za sebou nějaký čas strávený u trenérského kormidla v extralize.

Roman Jelínek se také ohlédl za vlastní hráčskou kariérou.

„Vzpomínám si, že jsem vybojoval s Lovosicemi dvě stříbra a jeden bronz v extralize. V roce 2011 jsme v modelu dlouhodobé soutěže potřebovali v posledním kole vyhrát nad pražskou Duklou o tři góly. To jsme nedokázali a mistrem byla Dukla. Za ní hrál Jan Landa, který se s Duklou loučil, a pak přešel k nám do Lovosic. Poté jsme byli druzí ve finále play-off s Plzní. Dobře si to pamatuje i náš současný hráč Jiří Motl, který zažil s Lovosicemi všechno,“ rekapituloval Jelínek.

A vylíčil, jak se dostal k trenérské práci na ligové úrovni.

„Myslím, že to nebyl úplně těžký přesun. Už jako hráč jsem si třídil určité poznatky a představy, jak by měl tým fungovat. Odehrál jsem dvanáct sezon za Lovosice a asi jsem neměl takové kvality, abych někam přestupoval. Navíc jsem hrál v Lovosicích pod zkušenými trenéry. V áčku jsem zažil Vojtěcha Srbu, Vladimíra Šumu, Milana Berku mladšího, pak i Pavla Faráře. A po něm jsem se stal koučem v extralize,“ nastínil cestu, která ho zavedla k trénování.