Oslavy výročí Sametové revoluce z roku 1989 byly v tradičním stylu. Na Národní třídě v centru Prahy se sešli politici napříč politickým spektrem, aby položili věnce v místech, kde 17. listopadu před 35 lety proběhl drsný zásah tehdejších příslušníků veřejných pořádkových sil.
Dostali jsme se do bodu, kdy část pamětníků vzpomínala na tehdejší udalosti, když byli studenty, a ta druhá už prakticky neví, o čem to tehdy bylo. Narodili se či podstatnou část života žijí v demokratickém státě, avšak nezapomene se připomenout, že ekonomicky jsme na tom mohli být lépe.
Popravdě, samozřejmě šlo tehdy o lidská práva, o zrušení cenzury, o konci věznění za politické názory, o svobodu slova. Jenže zároveň tehdejší revoluční změna nesla v sobě především ekonomický rozměr. To pochopil Václav Klaus, který sice na politické scéně se objevil v dresu Občanského fóra, aby následně založil Občanskou demokratickou stranu a postavil se do jejího čela.
Svoboda slova? Poté šlo hlavně o ekonomiku
Tehdy ve dvou po sobě porevolučních letech probíhal politický zápas o charakteru země. Rozpad Československa byl na spadnutí, ale především startovala kupónová privatizace. Ta měla vrátit zestátněný majetek lidu, který se nově měl o něj starat a rozvíjet. V podstatě vybudovat kapitalismus.
Z tehdejší doby si můžeme vzpomenout na dva výroky: Léčba Klausem, marka za dvě koruny. Pokud se zastavíme u tohoto prognostického předpokladu, pronesl ho Valtr Komárek, šéf tehdejšího Prognostického ústavu, ve kterém působil i Václav Klaus.
Profesor Valtr Komárek patřil k hlavním aktérům listopadu 1989, jehož prognózám tleskaly davy lidí. Porevoluční vlna vynesla ekonoma do nejvyšších pater politiky, s novou rolí se ale rozloučil už na jaře 1990. Známým prohlášením o Rakousku, které Československo dožene za deset let nebo že marka bude za dvě koruny, Komárek v listopadu 1989 skutečně věřil.
Věčné srovnávání s Německem a Rakouskem
Jak víme, marka byla nahrazena eurem a jedno euro není za dvě koruny, nýbrž za zhruba 25 korun. I tak to je úspěch, neboť v roce 1999 to bylo zhruba za 39 korun. Od té doby platy vzrostly, i životní úroveň. Avšak na úroveň HDP Rakouska či Německa to máme stále daleko, a zdá se, že se to stále vzdaluje.
Přesto premiér Petr Fiala z ODS, který spíše se vidí jako lídr trojkoalice Spolu i v příštích parlamentních volbách na podzim 2025, věří, že bude lépe. 17. listopadu 2024 v diskusním pořadu České televize pronesl: „Čtyři roky nestačily, potřebuji osm let, pak budeme mít platy jako v Německu a špičkové univerzity a firmy. Už nebudeme žádná montovna.“
Ekonomická data jsou ale neúprosná. Jak připomněl server Novinky.cz, podle Eurostatu byla loni v Německu roční průměrná hrubá mzda přes 50 tisíc eur, tedy v přepočtu přes 1 200 000 Kč, tedy sto tisíc měsíčně. V Česku byla ani ne poloviční, navíc i hluboko pod evropským průměrem.
Pokud by se měla naplnit premiérova slova, hrubé výdělky Čechů by se měly do pěti let proti současnosti více než zdvojnásobit. Tedy za předpokladu, že v Německu, nebo Rakousku, kde jsou dokonce ještě vyšší, neporostou. Průměrná nominální mzda v Česku podle statistiků v letošním druhém čtvrtletí meziročně vzrostla o 6,5 procenta na 45 854 korun.
A zase ta předvolební rétorika
Premiérova slova bychom měla vidět především v kontextu kampaně, kterou Petr Fiala před pár dny zahájil. Billboardy oblepil česká a moravská města a v rámci politického píár udeřil na svého protivníka, lídra opozičního hnutí ANO Andreje Babiše. A to, když ho obvinil za vysokou cenu másla v českých supermarketech.
Pokud si uvědomíme, že sebevychvalování vládnutí Petra Fialy v přímém přenosu veřejnoprávní televize je součástí kampaně připomínání údajných úspěchů současné vlády, tak slib o platech s podmínkou znovuzvolení, není nic jiného než předvolební vábení lidu. Avšak je o to zarážející, že profesor politologie, toho času předseda české vlády, se uchýlil až k tak lacinému a populistickému slibu, jakým jsou platy běžných zaměstnanců.
Vysvětlení je jediné. Petr Fiala už naplno odstartoval předvolební maraton vychvalování a slibů s cílem přesvědčovat voliče dostatečně dopředu. Aby měl čas zvrátit negativní image vlády, které předsedá i chřadnoucí volební preference ať už samotné ODS či koalice Spolu, ve které se příliš nemůže spolehnout na dobré výsledky partnerů z TOP 09 a KDU-ČSL.
