Bílina je lázeňské město v Ústeckém kraji v okrese Teplice. Stojí v údolí řeky Bíliny, přibližně v polovině vzdálenosti mezi Mostem a Teplicemi. V Bílině žije 15 000 obyvatel. Dominantou okolní krajiny je vrch Bořeň na jižním okraji města.

Označení města je odvozeno od řeky Bíliny, která tudy protéká. Poloha na hlavním silničním a železničním tahu mezi Mostem a Teplicemi činí z Bíliny důležité hospodářské i dopravní centrum zdejšího kraje. Hodně frekventovaná je železniční trať z Chebu přes Chomutov na Ústí nad Labem V okolí města se nachází jeden z největších povrchových hnědouhelných dolů.

Bílina má bohatou historii. Na počátku 16. století se novými majiteli zdejšího panství stali Lobkovicové, kterým byl v rozsáhlých restitucích po roce 1989 navrácen místní zámek. Od 17. století si stále větší popularitu získávali léčebné účinky místní alkalické kyselky. Proto zde v roce 1782 otevřeli první léčebný pavilon a kolonádu.

Novorenesanční lázeňské budovy včetně empírové kolonády byly postaveny až na konci 19. století. K rozvoji turistického ruchu a lázeňské rekreace zásadně přispělo zavedení železniční dráhy do města v roce 1873. V 60. letech minulého století se v souvislosti s rozsáhlou těžební činností negativně změnila tvář města i jeho logistická soustava. Těžba uhlí ve velkolomech zapříčinila zánik bývalé trati z Bíliny do Duchcova a rušily se i některé silnice.

Lázeňského komplex je postupně obnovován po odkoupení lázní městem v roce 1998. Z architektonických staveb stojí za zmínku kostel sv. Petra a Pavla, doložený již ve 14. století. Na místě původně gotického hradu byl postaven zámek. Dominantou náměstí je pak barokní sloup Panny Marie z roku 1660. Historické centrum města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou.

Hlavní lázeňská budova a Inhalatorium patří městu, to na konci roku 2017 schválilo harmonogram prací k jejich revitalizaci. První etapa oprav začala na Inhalatoriu, hlavní sál s pítkem na léčivou vodu prošel náročnou rekonstrukcí. Městu se po mnoha letech podařilo obnovit přípojku minerální vody a tak je možno na akcích města pořádaných na Kyselce ochutnat kyselku přímo z pramene. Dále byly zrekonstruovány rozvody elektřiny, osvětlení, skleněná kopule, omítky aj. Rekonstrukcí prošel i památník otce a syna Reussových. Opravu zajišťovala společnost BHMW za finančního příspěvku města Bíliny a ministerstva kultury. Lázeňskému komplexu se tak pomalu začíná vracet jeho původní nádhera.

Jednou z nepřehlédnutelných dominant města je barokní zámek z let 1676 až 1682 s přilehlým zámeckým parkem. Podle plánů Giovanniho Pietra Tencally byl přestavěn z gotického hradu architektem Antoniem Della Portou. 

Z původního hradu zůstala sklípková hvězdicová klenba s lobkovickým erbem ve svorníku a kamenná bašta zvaná Manda, jako zbytek bývalého hradního opevnění, na východní straně dnešního zámeckého areálu. V roce 1840 pak byla přistavěna budova zimní zahrady. Protáhlá budova s nárožními bastiony vzhlíží svým západním průčelím na náměstí. Zámek je v soukromém vlastnictví, v současné době je uzavřen, několikrát do roka je zpřístupněn veřejnosti. Na prohlídku je nutné se předem objednat prostřednictvím Spolku Bílina 2006.

V článku jsme čerpali i z webových stránek Atlas Česka a města Bíliny