Asii pohledem Evropanů vnímáme jako „rozvojový svět“, ovšem to už dávno neplatí. Čína a Indie jsou tahouny velkých ekonomik. Mohou bez reforem a změny demografického vývoje v případě říše středu narazit na pomyslný strop. Ale díky obrovskému vnitřnímu trhu jsou vhodné pro ekonomický rozvoj. Ať už se jedná o spotřební zboží, automobilismus, stavebnictví či strojírenství nebo finanční služby.

„Čína prudce roste od roku 1991 právě proto, že pustila více trhu do své ekonomiky a povolila soukromé vlastnictví. Politicky to sice v Číně hodně drhne, její sociální kredity jsou děsivým mementem, ale ekonomicky je dnes Čína mnohem tržnější než Evropa a dokonce i než Amerika. A to je zdroj jejího ekonomického „zázraku“, který vůbec není zázračný, ale je logickým a předvídatelným důsledkem privatizace a liberalizace ekonomiky,“ napsala loni v červnu ekonomka Markéta Šichtařová. Ta předpovídá, že „Asie nás ekonomicky rozdrtí“.

Liberalizace trhu v Číně přitáhla pozornost i Evropy a to zejména Německa. To rozšíření Evropské unie na východ v letech 1996 a především 2004 využilo k vybudování ekonomické základny dodavatelů komponent a dílů. Hotové technologické celky německé firmy vyvážely právě do Číny, kde navíc zakládaly společné podniky. Německo jako ekonomicky nejsilnější země Evropské unie tak začala poskytovat know-how čínským státním společnostem ve společných podnicích. S cílem, aby mohly německé firmy vstoupit na obrovský trh.

„Čína prožívá přesně to, co prožily USA na konci 19. století. To, co prožilo poválečné západní Německo. To, co prožila v historii každá země, která se jednoho dne rozhodla pustit do své ekonomiky více trhu. Prožívá nárůst ekonomické výkonnosti a s tím spojeného poklesu absolutní chudoby, zvýšení životní úrovně i pracovních podmínek pro masy, dramatický pokles hladu,“ dále napsala Markéta Šichtařová.

Asie vs. Evropa: Historie vzniku asijských ekonomických tygrů

V regionu východní a jižní Asie v uplynulých desetiletích ekonomický vzestup na této základně již postavily země, které po druhé světové válce se politicky a ekonomicky přimkly k USA. Týká se to především této čtveřice: Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan. Například Singapur se původně zapojil roku 1970 do hnutí nezúčastněných zemí, které se snažily zůstat mimo dva znepřátelené bloky studené války. V 80. letech 20. století se Singapur stal nejdynamičtějším z tzv. asijských ekonomických tygrů. K nim ještě patřil Hongkong.

Japonská ekonomika po druhé světové válce byla první, která se v asijském regionu vzpamatovala. Ve třech desetiletích hospodářského rozvoje po roce 1960 došlo k rychlému hospodářskému růstu označovanému jako japonský poválečný hospodářský zázrak. Hornatá sopečná ostrovní země má nedostatečné přírodní zdroje na podporu své rostoucí ekonomiky a velké populace, a proto vyváží zboží, ve kterém má komparativní výhodu, jako jsou průmyslové strojírenské výrobky. Dále výzkum a vývoj hotových výrobků slouží jako výměna za dovoz surovin a ropy. 

Asijští tygři prošli rapidní industrializací od začátku 60. let 20. století. Hongkong a Singapur jsou jedny ze čtyř největších finančních center světa. Jižní Korea a Tchaj-wan jsou světovými vůdci ve výrobě elektroniky a technologických inovacích, sídlí zde největší technologické společnosti. Jižní Korea je také světovým lídrem v automatizaci ekonomiky.

Nástup rozvojových zemí: Příležitost pro Vietnam i Česko

Ekonomický úspěch asijských tygrů inspiroval řadu dalších jihovýchodních asijských zemí, tedy Indonésii, Malajsii, Filipíny, Thajsko a Vietnam.

„Asie bude skutečně dominantní silou 21. století. Dnes produkuje zhruba 45 procent světového hrubého domácího produktu (HDP). USA a Evropa dohromady 36 procent a jejich síla klesá. Přitom ještě v 80. letech 20. století vznikalo až 80 procent produkce v našem kulturním prostředí,“ uvedl loni v létě český velvyslanec ve Vietnamu Hynek Kmoníček.

„Roční obchod Česka s Vietnamem v současnosti činí 2 miliardy a 300 milionů dolarů. S třináctkrát větší Indií je náš obchod jen o třetinu větší a jde o větší obchod než s Tchaj-wanem,“ popsal české ekonomické vazby na Vietnam Hynek Kmoníček.

Třeba mladoboleslavská Škoda už v létě 2023 ve Vietnamu vyrobila prvních tisíc aut. Zahájila ve Vietnamu montování některých modelů, které se původně vyráběly v Indii. „Škoda tak poprvé po letech přichází na vietnamský trh, který je nesrovnatelně větší než ty, které jsme se v posledních letech snažili ovládnout,“ připomněl Hynek Kmoníček.

Česko ve vleku politiky Evropské unie

Česká ekonomika je navázána na Evropskou unii a zejména Německo. S nadsázkou tedy čeští politici a byznysmeni čekají, co udělá Německo a jakým směrem se vydá. To má i silnou pozici v Evropské unii společně s Francií. Projekt EU ještě se zeměmi Beneluxu a Itálií vznikl jako hospodářský a politický, stále více je ale byrokratický.

„Čína dnes nedorovnává ekonomicky Ameriku kvůli stále ještě silnému čínskému státu, ale navzdory státu. A Amerika dnes neztrácí náskok před Čínou navzdory rostoucím ekonomickým regulacím a sílícímu státu, ale kvůli nim. A Evropská komise to jako vždy zase zazdila a jde na to přesně naruby. Zvažuje například nová omezení obchodních investic pro Čínu, anebo třeba nové limity pro zahraniční společnosti, které chtějí investovat do evropské „kritické“ infrastruktury. Jinými slovy, Evropa eskaluje své úsilí o méně trhu, více státu,“ uvedla Markéta Šichtařová.