V souvislosti s právě probíhajícím mistrovstvím světa hokejistů do 20 let se často připomínají i minulé šampionáty, na kterých startovala československá a později česká reprezentace. Národním týmem této věkově kategorie prošla i řada pozdějších mistrů světa a následně úspěšných trenérů.
Na juniorském mistrovství světa, které se hrálo v Západním Německu, sahali českoslovenští mladíci na medaili. Tehdy se hrálo pouze v Bavorsku, ve městech Füssen, Kaufbeuren, Augsburg, Landsberg, Kempten, Oberstdorf.
„Ve finálové skupině jsme ještě asi minutu a půl před koncem vedli nad Finskem 6:4, ale skončilo to 6:6. Kdybychom urvali vítězství, připadlo by nám stříbro. To jsme věděli a už jsme se na to podvědomě chystali. Jenže Finové pár vteřin před koncem vyrovnali, a tudíž nás přeskočili v tabulce, prodloužení tehdy neexistovalo,“ líčí v původním rozhovoru pro MEDIASHOW.cz František Ibermajer nešťastný závěr turnaje.
Ani čtvrté místo ale nezlomilo vůli tehdejších mládežnických reprezentantů, kteří se odrazili ke skvělým kariérám.
„Spousta kluků se pak prosadila na nejvyšší úrovni. A vážím si toho, že jsem působil v jednom reprezentačním celku s Vladimírem Růžičkou, který hrál za dvacítku už v osmnácti letech, Miloslavem Hořavou, Antonínem Stavjaňou, Eduardem Uvírou, Václavem Baďoučkem, Rostislavem Vlachem, Jánem Vodilou, Milanem Razýmem i dalšími hráči,“ vyjmenovává Ibermajer část tehdejší sestavy.
Z Ústí nad Labem do Dukly Trenčín a zpět
„Vzpomínám si, že jsem z Ústí nastoupil na vojnu do Dukly Trenčín, kde tehdy hráli Vladimír Vůjtek starší, litvínovský Jaroslav Hübl, plzeňský František Černý, budějovický Jaroslav Korbela, ale i František Hossa, Ernest Bokroš a další borci. Dostal jsem se do nominace na světový šampionát, naše mužstvo trénovali legendární Jozef Golonka a Václav Červený. Pan Golonka, to je super chlap, dokonce za mnou tehdy přijel do Dukly,“ vykresluje Ibermajer svoje poznatky.
„Když jsem končil vojnu, byl za mnou Stanislav Neveselý, abych to podepsal do Dukly Jihlava. Ta potom získala osmkrát po sobě titul mistra republiky. Měl jsem i víc nabídek, ale vrátil jsem se do Ústí nad Labem. Chtěl jsem pomoci klubu k postupu do nejvyšší soutěže. Několikrát nám k tomu chyběl krůček,“ přemítal bývalý útočník.
„V Ústí jsem pak hrál i s bratrem Jiřím, který byl taky v reprezentační dvacítce a měl dokonce nabídku do Košic, kde bylo tenkrát hodně peněz. Bohužel se zabil v Ústí po pádu na kole, bylo mu pouhých šestatřicet let,“ svěřil se František Ibermajer se smutnou událostí v rodině.
V Ústí začínali Čaloun, Hejduk, Rosol, Štěpánek
V Ústí začínali s hokejem mj. olympijští vítězové Jan Čaloun, Milan Hejduk, ale i mistři světa Petr Rosol a Martin Štěpánek.
„Ale taky tu rozjížděl kariéru nynější trenér pražské Sparty Pavel Gross, který je mladší než já. Hrál mi centra v útočné formaci, já hrál křídlo. Jeho otec Dietmar Gross začal trénovat áčko s Jaroslavem Marešem, který měl v týmu taky syna Tomáše Mareše, co šel potom do Litvínova. Zkušení trenéři poslali své syny ke mně, že je srovnám,“ pousmál se František Ibermajer.
Vzpomínky na Pavla Grosse
„Už v té době byl šikovný. Nechodil moc do těla, to možná asi až ve Spartě. Celkově to byl technický hráč, uměl nahrát. Ještě jako mladý odešel do Sparty a musel mít něco v sobě jako hokejista, jinak by ho Sparta nechtěla,“ přesvědčuje Ibermajer.
„Myslím, že Pavel Gross nebyl nikdy nafoukaný. Vím, že jezdil i z Německa, kde pak působil jako hráč a trenér třicet let, za otcem do Ústí, a bavil se s každým normálně. To samé Milan Hejduk mladší, s jehož otcem jsem taky hrál,“ zakončuje František Ibermajer.
