Horní Lužice (Oberlausitz) ekonomicky patří mezi slabší regiony Německa. Ale z pohledu turistiky a cestovního ruchu i díky historii Lužického Šestiměstí a Lužických Srbů je pro české návštěvníky atraktivní.

Horní Lužice je součástí rozsáhlého území, které historicky se nazývalo Lužice. Zatímco Horní Lužice (Oberlausitz) je součástí Saska (Sachsen) a těsně přiléhá na české hranice, Dolní Lužice (Niederlausitz) patří pod spolkovou zemi Braniborsko (Brandenburg) s centrem Chotěbuz (Cottbus).

Horní Lužice má centrum v Budyšíně (Bautzen), a je tvořeno pěti ze šesti historických měst Lužického Šestiměstí: městy Bautzen, Kamenz, Zittau, Görlitz, Löbau. A poslední šesté město se jmenuje Lubaň (Lauban) a po roce 1945 je součástí Polska.

Všechna města mají i české názvy, které vychází z jazyka původních obyvatel tohoto regionu – Lužických Srbů. V textu dále budeme využívat tyto názvy: Budyšín, Kamenec, Žitava, Zhořelec, Lobava.

Historii Horní Lužice ve vztahu k Šestiměstí (do roku 1635 oblast patřila k České koruně) popisujeme v jiném článku, ale pro pochopení tohoto regionu doporučujeme nastudovat. Nyní se zaměříme na současnost a na lákadla, která Horní Lužice nabízí současnému turistovi a milovníkovi cestování.

Žitavské hory (Zittauer Gebirge)

Horní Lužice je historický region, který se stal pevnou součástí Saska po ztrátu vlivu Českého království na tento region. Spojitost najdeme s Lužickými horami, které se rozprostírají v Ústeckém a části Libereckého kraje, na pomezí Šluknovského výběžku.

Na německé straně hranice se pohoří jmenuje Zittauer Gebirge (Žitavské hory). Je to nevelké pohoří, které je turisticky velmi atraktivní a patří v Horní Lužici mezi hojně navštěvované. Známým centrem je obec Oybin přímo na česko-německé hranici.

Turisté rádi chodí na nejvyšší vrchol Luž, německy Lausche, která je hraničním vrcholem. Luž najdeme blíže k Varnsdorfu, z německé strany se cestuje do obce Waltersdorf (za Varnsdorfem je Grossschönau).

Z německé strany je Luž vrcholem, kde lze i v zimě lyžovat. Rovněž je zde rozhledna. Lepší přístupnost autem je skutečně ze saské strany, z té české je nutné jít do obce Horní Světlá a na Myslivny – a pak lesem pěšky.

Žitavské hory jsou známé pro své „vzduchové lázně“. Luftkurort je název pro města v Rakousku a Německu, která jsou lázněmi, jejichž klima a kvalita ovzduší jsou považovány za prospěšné pro zdraví a obnovu.

A právě v Žitavských horách je takových obcí hned několik: Kurort Jonsdorf, Kurort Oybin, Luftkurort Lückendorf. Mezi turisická místa patří i obec Olbersdorf.

Žitava (Zittau) a Trojmezí

Žitava patří mezi nejvýchodnější německá města. Tím nejvýchodnějším se sice 40 km severně vzdálený Zhořelec (Görlitz), ale Žitava je známá především Trojmezím. V nedaleké obci Hartau je soutok řeky Nisa s Oldřichovským potokem. Zatímco Nisa tvoří hranici s Českem a Polskem, Oldřichovský potok mezi Polskem a Českem.

Předtím, než se Žitava stala součástí Šestiměstí, patřila k historickému území Čech. V období svého rozkvětu, kdy byla známá jako středisko plátenictví, byla druhým nejbohatším členem Šestiměstí. Za třicetileté války přijala Žitava více než 1000 rodin českých exulantů, kteří až do 19. století spoluvytvářeli kulturní obraz města.

Ochranov (Herrnhut)

S exulanty z Čech, resp. ze severní Moravy má historickou zkušenost i obec Ochranov, která je známá především manufakturou na výrobu Ochranovské hvězdy (Herrnhuter Stern). Herrnhut je na půli cesty mezi Žitavou a Lobavou (Löbau).

V Ochranově je po celý rok ukázková dílna, která ukazuje výrobu a druhy Ochranovské hvězdy.

Görlitz (Zhořelec)

Zhořelec leží přímo na německo-polské hranici, kterou tvoří řeka Nisa. Do roku 1945 byla i východní část, dnes tvořící polské město Zgorzelec, součástí jednoho města Görlitz. Historická část zůstala na německé straně, byla zachována i v období Východního Německa (NDR) a po znovusjednocení Německa rekonstruována a restaurována.

Zhořelec byl v dobách Německa před rokem 1945 součástí Slezského Pruska, neboť Prusko si historicky rozdělilo Lužici a Zhořelec byl na hranicích Horní Lužice i jako nejzápadnější výspa Slezska.

Město si po roce 1991, kdy se znovu začala psát identita svobodného státu Sasko, tento unikátní status uvědomilo a v centru města je i muzeum věnované někdejšímu historickému území Slezska.

Horní Lužice, jako součást Lužice, je stejně jako Slezsko, historické území, které v průběhu staletí měnilo mateřské země.

Zhořelec navíc v rámci Německa „bojuje“ se špatnou pověstí kvůli odlivu obyvatel, zhroucení průmyslu i nejvýchodnější poloze na německo-polské hranici.

Na druhou stranu město má překrásné historické centrum a je rovněž vyhledávané filmaři světových filmových produkcí. Díky tomu má Zhořelec přízvisko Görliwood.

Dalšími přívlastky jsou „město věží“, „město duchů“, „město vyhnanců“.

Budyšín (Bautzen)

S Horní Lužicí jsou spjati Lužičtí Srbové. Ti jsou samostatným národem, který v Lužici žil a žije. A patřil mezi původní obyvatele této oblasti, než postupně do této části ze západu Evropy zamířili němečtí kolonialisté. Tento historický vliv je nazýván jako Německá kolonizace a příchod Němců do střední Evropy.

Budyšín je centrum Lužických Srbů v Horní Lužici. Naopak ti z Dolní Lužice mají centrum v Chotěbuzi (Cottbus).

Budyšín je navíc spjat s českou historií jako Žitava.

Ve městě sídlí významné kulturní a spolkové instituce Lužických Srbů, k nimž se dnes hlásí asi 5–10 % obyvatel města. V historickém centru se nacházejí význačné památky jako je hrad Ortenburg a část hradeb, dále obranné věže, kostely a dominanta města. Tou je katedrála sv. Petra, kterou využívá katolická i evangelická církev.

Budyšín byl lénem českých panovníků i pod přímou českou nadvládou. Když v roce 1319 vymřela braniborská linie Askánců, připadla Horní Lužice českému králi Janu Lucemburskému. Ve městě několikrát pobýval i jeho syn, císař Karel IV.

V 17. století se Budyšín dostal pod nadvládu Saska.

Bad Muskau – Lausitzer Neisseland (Mužakov – kraj Lužické Nisy)

To, co jsme si výše popsali, je region pod dálnicí A4. Patří sem ještě města Löbau, Bischofswerda, Kamenz a na hranicích Horní Lužice s regionem Drážďan městečko Pulsnitz, které je známé výrobou perníku v Sasku.

Od A4 směrem na sever začíná oblast jezer, polí a lesů. Okurky ze Spreewaldu, lužický kapr, budyšínská hořčice… To jsou známé produkty této oblasti.

Turisté z celého Německa míří především do městečka na německo-polské hranici, do Bad Muskau. Mezi Mužakovem a Bílou Vodou (Weisswasser/Běla Woda) je vesnice Kromlau a zde je park zapsaný v UNESCO, a to díky fotogenické ikoně Rakotzbrücke.

V létě Berzdorfer See a v zimě Lausche (Luž)

Dvě lákadla i pro české návštěvníky najdeme v Horní Lužici. V létě je to Berzdorfské jezero (Berzdorfer See), které najdeme jižně kousek od Zhořelce. Jedná se o velkou vodní plochu, která vznikla napuštěním hnědouhelného velkolomu poté, co v Horní Lužici skončila povrchová těžba uhlí.

V zimě je to nejvyšší vrchol Lužických hor, tedy Luž, neboli Lausche. Zde je možné za vhodných sněhových podmínek lyžovat na místních sjezdovkách.

Německý skiarál nácházející se poblíž města Žitavy nabízí 3 vleky a 9 sjezdovek. Na své si přijdou i vyznavači bobování, pro které jsou zde připraveny 3 speciální tratě.

Dino park u Budyšína

A nejen pro děti je u Budyšína vybudován areál Saurier Park, což je dino park. Otevřen je od dubna do konce října.

Vánoční trhy v Budyšíně či ve Zhořelci

Vánoční atmosféra v Horní Lužici je plná romantiky. Václavské trhy v Budyšíně či Slezské trhy ve Zhořelci (Görlitz) jsou úžasné.

Zatímco pro Němce jsou Vánoce nejdůležitějším svátkem v roce, kdy předvánoční a adventní čas umí náležitě oslavovat, pro Lužické Srby jsou to Velikonoce. Je to podstatná informace pro návštěvníky Horní Lužice